Pokud vše, co víte o japonském venkově, je to, co vidíte za okny střely na sjezdech mezi Ósakou a Tokiem - malebná banalita, která se podařilo dosáhnout za pouhý centimetr jejího života - Hokkaido vás překvapí. Tento nejsevernější z hlavních japonských ostrovů je také nejtvrdší, nejchladnější a nejméně osídlený a představuje 22 procent pevniny země, ale pouze 4 procenta její populace. Existuje několik úžasných měst a spousta malebných (a pomalu umírajících) měst. Jeho skutečnými lákadly jsou však jeho rozsáhlé pralesy (které pokrývají 70 procent ostrova), jeho vulkanické vrcholy (některé aktivní ohně), mírná léta, plodné farmy v západním stylu a především zima, který trvá dobrých šest měsíců a přináší krásný sníh (191 palců ročně).

Hokkaido v zimě je opravdu čarodějné. Nic v průvodcích, fotografiích nebo videích GoPro vás nemůže připravit na úžasnou krásu této ostré země. Není náhoda, že mnoho z nejlepších japonských umělců - Akira Kurosawa, Haruki Murakami, Takuboku Ishikawa - dalo do svých zimních areálů vynikající práci. Hokkaido je environmentálním ekvivalentem eposu; zde je harmonie přírodních forem, která je víceméně ekvivalentem Země, která upustila mikrofon ... navždy.

Hokkaido je domovem Ainu, pronásledovaných domorodých obyvatel ostrova, kteří si tvrdohlavě uchovali svou kulturu i přes největší úsilí staletí japonských okupantů. Je to velká japonská divoká hranice. Je to sever za zdí; je to Hluboká Země. Skandinávsky inspirovaný interiér Lookout Cafe v Niseko; pohled na horu Yotei z vesnice Niseko. Takashi Yasumura

Ostrov byl vždy oblíbený u japonských novomanželů na svatební cestě a zimních sporterů, ale v poslední době si tuto divů na severu začíná vážně všímat spousta dalších lidí. Turismus je na vzestupu, zejména z jiných asijských zemí. Vývojáři to vzali na vědomí, rozšiřují hotely a místa konání a dokonce se šíří pověsti, že čínští investoři operují v zákulisí a po celém ostrově získávají práva na vodu a minerály. Skutečná startovací zbraň ale vystřelí letos, když se do 33 kilometrů dlouhého tunelu Seikan spojujícího Hokkaido s hlavním ostrovem Honšú konečně začnou hodit japonské ikonické Šinkanseny neboli střely. Cesta z Tokia do Hakodate, nejjižnějšího města Hokkaidó, bude trvat jen něco málo přes 4 hodiny, takže víkendový výlet z Tokia bude nejen možný, ale také opravdu lákavý. Někteří říkají, že se nic ve skutečnosti nezmění - populace ostrova bude stále šedivější, menší a chudší. Hard-core boostery jsou přesvědčeni, že turistický boom pod vedením Šinkanzen vdechne severu nový život. Můj nejlepší přítel v Tokiu nad mou otázkou jen zavrtí hlavou a řekne mi, abych se zeptal Ainu, co si myslí.

Nic v průvodcích, fotografiích nebo videích GoPro vás nemůže připravit na úžasnou krásu této ostré země.

(Sakra.)

V každém případě si myslím, že je čas navštívit, když jsou věci stále mezi tím a nestabilní a divné. Než staré hokkaido skončí a začne nové hokkaido, než bude tento drsný a pyšný ostrov zahrnut do všeho, co ho čeká.

Když přistáváme, v Sapporu sněží.

Zdá se, že v Sapporu vždy sněží. Díky téměř stálému nárůstu arktického počasí ze Sibiře je hlavní město Hokkaida jedním z nejspolehlivěji zasněžených měst na planetě. Vzhledem ke všemu, co jsem četl a slyšel, napůl očekávám, že naše letadlo přistane přímo uprostřed bouřlivé tundry obléhané medvědy. Lookout Cafe je krátká lyže z vrcholu gondoly Niseko. Takashi Yasumura

Nové letiště Chitose však není nic jiného než divočina. New Chitose, stejně jako je možné, že praskne letiště, praská. Zdá se, že byl modelován podle estetiky designu Apple: čistý, futuristický, snadno použitelný. Obchody přetékají vakuově zapečetěnou kukuřicí a whisky a drobnostmi Ainu a dresy Nippon Ham Fighters a více čokoládovými cukrovinkami, než na kolik můžete třást hůlkou - Hokkaido je koneckonců známé svými mlékárnami. Je to omiyage nebe a mohli byste snadno ztratit půl dne a všechny své dukáty nakupovat zde, což se zdá být záměrem dělat davy čínských turistů. Můj čínsko-americký partner - budu jí říkat paní Marvel - okamžitě rozpozná přízvuk. Peking, celou cestu.

Když spolu s třetím členem naší trojky, La Bachaterou - Japoncem prostřednictvím Fort Lee v New Jersey - táhneme naše sněhové boty k vyzvednutí zavazadel, zahlédl jsem svého prvního medvěda. Na této cestě jsem udělal z pozorování medvědů prioritu, protože medvěd, dlouho uctívaný Ainu, je ústředním bodem značky Hokkaido. Tento medvěd, bohužel, je pouze reklamou, nadrozměrným kaiju, který luskne televizní věž v Sapporu jediným pohybem své mohutné tlapky.

Naším plánem bylo zůstat na jednu noc v Sapporu a pak se vrhnout na Mount Yotei, duchovní srdce Hokkaida. Jedna věc, kterou musíte vzít v úvahu při návštěvě severu v zimě: počasí hraje show. Takashi, recepční v hotelu Cross, nás informuje, že silnice vedoucí na horu Yotei jsou uzavřeny kvůli sněhu. Možná se to zítra vyjasní. Možná ne.

Na radu Takashiho děláme standardy: navštivte hodinovou věž v Sapporu, jednu z mála dochovaných staveb ze Sapporo Agricultural College, kterou západní poradci pomohli založit v 70. letech 19. století; brodit se hustým sněhovým sněhem a projet se lanovkou až ke stanici skokanských můstků na zimních olympijských hrách 1972 za výhledem na Sapporo a pláně Ishikari; Prohlédněte si starý pivovar Sapporo a chraňte se u všech historických reklam; gambol kolem mezinárodního muzea umění Miyanomori a muzea moderního umění Hokkaido; a završte to tím, že jíte hokkaido polévkové kari v pokladu a grilování Čingischána v Itadakimasu (obě jsou speciality Sapporo a obě jsou vynikající). Během naší procházky jím téměř neustále, od rohové stáje gyoza po pečené sladké brambory prodávané v košíku. Stejně jako ve většině japonských měst nikdy nejste více než 20 kroků od nějaké studené úlitby nebo horkého kousku lahodnosti, díky čemuž je téměř nemožné odolat impulzivnímu nosu.

Jakmile padne noc, jdeme tam, kde je akce: zábavní čtvrť Susukino, která je jako méně vyčerpaný a kofeinovaný mladší sourozenec do Kabukicha v Tokiu. V tomto živém šrafování barů, restaurací a neonů se nápoje každou noc nalévají. Téměř na každém rohu mlýnské školy hostitelů v Poisonských účesech, které se snaží nalákat dívky do klubů, zatímco za nimi krouží špičky v plaveckých parcích a nabízejí - já vás nechci - pojiva plná žen. Tady se dostávají děti hokkaidó dolů —A kam turisté přicházejí pro vzrušení. Ulice v centru Sapporu. Takashi Yasumura

Dawn najde naše malé trio na Obrubníku a manévruje kolem strupů starého sněhu. Toto je dvoubloková odpověď společnosti Sapporo na tokijský rybí trh Tsukiji, která srší královským krabem a celými hejny sušeného sledě a širokým sortimentem místních produktů. Turistická past, byli jsme varováni místními obyvateli - ale past nebo ne, nevynechávám sushi snídani ve městě s údajně nejčerstvějšími mořskými plody v celém Japonsku. Zatímco kupujeme krabice jednotlivě zabalených klasů hokkaidské kukuřice na omiyage, La Bachatera sladce promlouvá k majiteli, vysokému, sebevědomému modlíku, aby doporučil sushi restauraci, která je méně turisticky chytlavá.

Marusan Tei je skvělý, říká, nafoukne se. Sám tam jím. Ne příliš drahé.

Skončíme u dlouhého stolu s osamělou japonskou turistkou ve dvaceti. Její kamera je masivní. Pokud jde o mořské plody donburi, je to super-oishii, zejména uni. Náš partner v jídelně také souhlasí a nezanechává za sebou ani jedno zrnko rýže.

Zpátky v hotelu se paní Marvel a La Bachatera schoulily k Takashimu, kterému se opravdu leskly. Tento vysoký, pohledný, efektivní a skutečně laskavý mladý muž je pro sebe nejlepší reklamou na Hokkaido. Naším plánem bylo zamířit do Otaru a pak do Niseka, poté navštívit muzeum Ainu v Shiraoi - po kruhu proti směru hodinových ručiček kolem hory Yotei. Ale Takashi, který má všechny nejnovější zprávy o počasí, navrhuje jít opačným směrem, aby měl trochu více času na vyjetí silnic do Niseka.

Když balíme kufry do taxíku, lehce padá sníh. Takashi stojí celou dobu venku v chladu bez kabátu, ve vlasech se mu hromadí vločky. Když se odtáhneme, hluboce se ukloní. Musím být sentimentální, protože se mě jeho odhodlání dotklo.

V autě jsem sklonil hlavu. Když se probudím, zjistím, že se svět změnil. Skutečně jsme vstoupili do yukiguni - sněhové země. Nadmořská výška v kombinaci s pravidelnými frontami bouří ze Sibiře činí z Niseka ráj milovníků sněhu. Takashi Yasumura

Hokkaidova zima je ohromující ve svém rozsahu a závratná ve své mille-feuille složitosti. Zíral jsem, němý, na valící se závěje sibiřského sněhu, na tyčící se Alpy v dálce a na nekonečný pralesní smrk, který je pokrývá. Jezero Shikotsu je před námi, kalderské jezero modré jako oko, obklopené třemi sopkami a obklopené oparem zmrzlých, archaických stromů. Tato země je opravdovou písní ohně a ledu. Ve dnech před příchodem Japonců, když to bylo jen Ainu, to byla také vlčí země, vytí vycházející nad horami. Nyní jsme v Deep Hokkaido, tak hluboko, jak se můžete dostat, když jste ve vyhřívané, bezvadně vybavené kabině.

Právě, když se chystám promluvit, vystoupí na cestu červená liška, vykřičník barvy proti driftům. Dává nám jediný lhostejný pohled, než vklouzneme zpět na stromy. Jako Shimamura v románu Yasunari Kawabata Sněhová země „Cítím, jak se mi na nevyslovitelné kráse zvedá hruď.

Hokkaidova zima je ohromující ve svém rozsahu a závratná ve své mille-feuille složitosti.

Trvalá ironie hokkaidó spočívá v tom, že právě přírodní vlastnosti, díky nimž jsou tak neodolatelné pro cizince, jsou tím, co před nimi historicky chránilo ostrov. Po tisíce let byla tato vzdálená nehostinná země jen Ainu a Ainu. Původní obyvatelé se světlejší pokožkou a chlupatějšími těly než Japonci, vytvořili Ainu animistickou civilizaci, která ztělesňovala japonský ideál žít blízko přírody a dokázat být, jak napsal Bashō, přáteli se čtyřmi ročními obdobími - což byste si mysleli možná jim dal povolení, až konečně přijdou do kontaktu s expandujícími Japonci v 1300s.

Bohužel ne. Když se Japonci tlačili na sever do Hokkaida, jejich vpády přinesly obchod, alkoholismus a válčení a pomalu vytlačily Ainu z jižních částí ostrova. Japonská kolonizace Hokkaidó však začala ve skutečnosti až v 70. letech 19. století, kdy se představitelé Meidži začali obávat, že by se Rusko mohlo ostrova zmocnit. Vláda Meidži tedy čelila možné invazi skutečnou. Tisíce osadníků, z nichž mnozí samurajové měli bez povolení, byly vyneseny na sever, lákané daňovými amnestiemi a granty na pozemky. Celé pionýrské osady byly vyhlazeny počasím, nemocemi a neúrodou - vláda, která potřebovala veškeré přírodní zdroje, na které by mohla položit ruce, aby podpořila její modernizaci, však neochabla. Nakonec bylo Hokkaido dobyto.

Pro Ainu to byl Konec - asi tak blízko k apokalypse, jaký můžete zažít, a stále tu být, abyste o tom mohli mluvit. Kromě toho, že Japonci popadli celou zemi, pokračovali v politice vynucené asimilace a zbavili Ainu jejich jmen, jazyka, kultury, dokonce i tetování. Ainu bylo zakázáno lovit lososa - což by bylo jako zakázat Japoncům chovat rýži. Mnozí byli nuceni dřít v podmínkách slavelů v dolech a v - čekat na to - v loveckých revírech. (Pokud chcete vědět, kde začaly japonské imperiální programy pro Koreu, Tchaj-wan a Čínu, nehledejte nic jiného než Hokkaido.) Aby toho nebylo málo, japonská vláda odmítla uznat Ainu jako domorodé obyvatelstvo, dokud Ainu aktivismus pomohlo toto šílenství zvrátit - dovnitř 2008 . Diskriminace proti nim je stále na denním pořádku.

A přesto jsou Ainu navzdory všemu stále na Hokkaidu a vytvářejí svůj svět. V posledních několika desetiletích došlo k výraznému oživení hrdosti na Ainu tradici. Mladí aktivisté nastoupili tam, kde jejich starší skončili, a jazyk Ainu, dlouho na pokraji vyhynutí, prožívá menší oživení. Umělci jako Oki Kanno a Mina Sakai z hudební skupiny Imeruat jsou důkazem přežití kultury Ainu.

Ainu jsou Hokkaido a všude, kam se na ostrově podíváte, najdete po nich stopy. Ale pokud jste cestovatel a chcete vidět Ainu zblízka, je pravděpodobné, že nakonec uděláte to, co děláme. Vydáte se do pobřežního města Shiraoi a tam na břehu jezera Poroto najdete kulturní vesnici Porotokotan Ainu. S replikami tradičních doškových domů (chise), nezajímavým muzeem a co je nejlepší ze všeho čestného Ainu, je Porotokotan domorodým kulturním cestovním ruchem ve své nejvíce učebnici. Zahrada Mezinárodního muzea umění Miyanomori v Sapporu. Takashi Yasumura

Jedinými dalšími návštěvníky jsou čínský pár. Navzdory našim mizerným číslům zaměstnanci Ainu předvádějí představení v jedné z chise pod tmavým baldachýnem sušícího lososa. MC praskne vtip o tom, jak nosí své tradiční oblečení jen devět až pět. Na pódiu tatami ho doprovází šest žen Ainu oblečených do komplikovaně vyšívaných šatů. Na další půlhodinu předvedou představení, které zahrnuje píseň, tanec, poučné přednášky a ukázku ústní harfy mukkuri.

Poté jsme se trochu potulovali po areálu. Vyfoťte před 50 stop vysokou sochou vousatého náčelníka Ainu. Prohlédněte si muzeum a nechte se deprimovat z hrozné historie Ainu.

Až když se chystáme odejít, uvidíme klece. V první jsou dva zdraví bílí psi hokkaido, kteří vzrušeně vyskočí, když nás uvidí. A za nimi, v jiné kleci, téměř na nepoznání nahromaděný na zemi, je medvěd.

Moje první pozorování skutečného medvěda, a není to nějaký velkolepý ur-ursin, ale scvrklý a apatický vězeň v kleci. Mluvte o opatrnosti, co si přejete. Ainu obětovali medvědy, takže je to možná lepší, než být vykrmován a poté střelen šípy. Ale nejsem si tak jistý.

Co si myslíte, že se stane, když odemkneme klec? Ptám se.

La Bachatera si třese nos. Mám podezření, že to pravděpodobně vyjde a sní nás.

Takže místo toho, abychom se najedli, jsme se rozhodli projet zpět přes Shiraoi. Město vypadá mrtvější než mrtvé; mladí lidé, vysvětluje náš řidič, jsou všichni v Sapporu. Zastavujeme v restauraci yakiniku, Ushi no Sato, abychom vyzkoušeli slavné hovězí maso Shiraoi, o kterém nám Takashi vyprávěl. Nedělá to ze mě depresi, ale grilování splňuje svoji pověst.

Než jsme dorazili k Niseko, padla noc. Jezdíme pomalu, protože je to ještě hlubší yukiguni než to, s čím jsme se setkali dříve. Za pouhé tři dny napadlo devět stop sněhu a po celé úseky jízdy jsme slalomovali mezi naprostými zdmi strojově vyřezávaného sněhu. Nakonec na okraji města vtrhneme do samoobsluhy, abychom se zorientovali, a první pohled, který mě pozdraví, jsou dva zanedbaní, bílí lyžařští brosí ve sněhových kalhotách, kteří na parkovišti ženou pivo. The Barn, bistro v hotelu Kimamaya v Niseko v budově inspirované tradičními farmami Hokkaido; chodba u Kimamaya. Takashi Yasumura

Strávte dostatek času v Japonsku a náhlý výskyt bílých lidí, kteří dělají bílé věci, může být znepokojující. Všiml jsem si dalších vysokých bílých chlápků, jak se vykulili z samoobsluhy s případy piva.

Už nejsme na Hokkaido, že? Ptám se. Paní Marvel, která vypadá stejně šokovaná jako já, říká, myslím, že ne.

Hromadíme znovu, ale o několik bloků později řidič náhle zastaví. Myslím, že možná něco není v pořádku, ale on ukáže na své okno. V dálce se tyčí hora Yotei, známá svým symetrickým kuželem a v tu chvíli nejkrásnějším pohledem, jaký jsem kdy viděl.

Pokud má Snow Country korunní klenot, je to pravděpodobně Niseko. Mezi sopečnými výškami Mount Yotei a pohoří Annupuri se nachází přední lyžařská oblast ostrova, která se pro svou dlouhou sezónu, konzistentní sněžení a šampaňský prášek téměř nadpřirozené dokonalosti často nazývá Svatý Mořic v Orientu. Australané a Kiwi byli první, kdo z Niseka udělal věc, když japonská ekonomika v 90. letech tankovala - fantastický sníh za rozumné ceny, aniž by musel obejít polovinu světa - ale nyní má Niseko fanoušky po celém sněhem milujícím světě. Zbytek venkovského hokkaidó by se mohl rovnat, ale Niseko zažívá boom. Všechna tato mezinárodní láska proměnila toto ospalé město Hokkaido v rušnou krajanskou zónu s nejvyšší koncentrací kulatých očí na ostrově. A nemluvíme jen o turistech; roste také komunita gaijinů, která se celoročně usazuje v Niseko - osadníci jiného druhu. Břízy na úpatí hory Yotei v Niseko. Takashi Yasumura

Po několika špatných zatáčkách na ulicích vázaných na drift - místy vysoko na dvou podlažích - se nám podařilo dosáhnout našeho hotelu, velkolepé Kimamaya od Odina, která je se svými jilmovými podlahami a tmavou žulou nejhezčím dítětem boomu Niseko. Při check-inu se k nám připojil hezký asijský pár. Poté, co je několik vteřin poslouchala, šeptla paní Marvel Singapur.

Poté, co jsme odhodili tašky, vydáme se do mrazivé noci a vydáváme se kolem obrovské masy nedávno napadaného sněhu, kolem nejrůznějších nových staveb, některé zajímavé, hodně hranaté, kolem potravinářských vozů a rušné půjčovny lyží, až nakonec stojíme před osvětlenou slávou hory. Sněžný dav se teprve vrací ze dne sjezdovek a když procházíme kolem, jsou chvíle, kdy se zdá, jako by někdo změnil celé město na frat. V angličtině jsou dokonce cedule, které návštěvníkům doporučují, aby na veřejnosti nezvraceli.

Večeře se koná v Bang Bang, jedné z nejoblíbenějších izakayas ve městě. Naše párty se konala mezi dvěma vydatnými australskými lyžařskými rodinami. Kushiyaki je pěkně hotové, zejména hokke, i když pochybuji, že během našeho jídla slyším více než dvě věty japonštiny. Ezo Seafoods, o kterém se mluví jako o nejlepším ve městě, je jen na ulici - opravdu po sněhu - a tak se plahočíme po pár skvěle krémových čerstvých ústřic. Nyní, když je o slané jídlo postaráno, požaduje paní Marvel dezert, takže je na kávě a galetách společnost Niseko Supply Co. Na doporučení zaměstnanců Kimamaya dokončujeme noc v Bar Gyu +, nočním stolku přístupném přes dveře lednice, který vzhledem k unášenému sněhu vypadá, jako by byl zasazen přímo do sněhové banky. Usrkáváme jednosladový Yoichi a ostré yuzu mojito. Když platíme náš účet, La Bachatera velmi zdvořile upozorňuje náš australský server, že nabídka má slovo japonský napsáno špatně.

Zvláštní, říká. Byl jsem tu celou sezónu a nevšiml jsem si.

Další den je jasně modrá obloha od obzoru k obzoru. Ponoříme se do stodoly, restaurace Kimamaya, na snídani na úrovni A - dokonce i přípitek vypadá upraveně - a poté po šálku espressa v kavárně Green Farm Café zamíříme k výtahu až na vrchol lyžařského areálu Niseko Village. Věřte tomu nebo ne, tento ostrovní chlapec byl kdysi solidní lyžař, ale po mé nedávné operaci páteře už lyžování není na pořadu dne. Na výtahu jsme jediní bez lyží nebo prken. Cítím, jak mě trápí smutek, ale co můžeš dělat?

Řeknu vám jednu věc: nic nevysvětluje popularitu Niseko, jako by byla na hoře uprostřed toho nádherného sněhu. Božsky tvarované sjezdovky se hemží lyžaři všech úrovní, z nichž se zdá být každý kout světa. Tam jsou Číňané z pevniny v půjčovnách sněžných obleků, které padají s velkou opuštěností; více australských akcentů, než jsem slyšel od Melbourne; Nějaká francouzština.

Dívky se toulají po fotografování, ale většinu času trávím na svahu tiše komunikující s horou Yotei, která si díky své komičnosti získala přezdívku Fuji severu. Poté, co jsem byl téměř tucetkrát přejel, jsem pokynul dívkám. Je čas vrátit se zpět do města. Výtah v lyžařském areálu Niseko Village. Takashi Yasumura

Máme rezervace na oběd ve vysoce doporučeném Prativu, které je trochu mimo oblast letoviska, takže voláme taxi - a to je, když potkáme Ohtaka-san. Příjemný, znalý, chladný pod tlakem, s reflexy online hráče, Ohtaka je přesně ten řidič, který chcete ve Snow Country. Zdá se, že mu ani nevadí moje otázky. Jeho tolerance k gaijinu je opravdu vysoká.

Před patnácti lety zde byli cizinci skutečnou novinkou, vysvětluje, ale už ne. Když se ho zeptám, co si myslí o přílivu cizinců, na dlouhou dobu ztichne a pak řekne, že to bylo asi z 80 procent dobré a 20 procent ne tak dobré.

Vztahuje se japonská komunita a cizinci hodně?

Zavrtí hlavou. Podle mých zkušeností ne.

Z toho, co vidím, je Niseko méně kontaktní zónou, kde se setkávají kultury, a více vyloučenou zónou, kde jsou všechny výzvy, díky nimž je cestování v Japonsku tak obohacující - jazyková bariéra; mystifikující kulturní rozdíly; neustálé břemeno bytí druhým ve společnosti, která se pyšní svou homogenitou; samotní místní lidé v celé jejich rozmanitosti - jsou blokováni.

Nejsem to jen já. Dokonce i místní gaijin vtipkoval o Nisekově podivném popisu. Jak nám vysvětluje Joe, náš anglický číšník v Niseko Supply Co., když se mezinárodní dav musí vydat ven z Niseko, říkají, že jedou do Japonska.

Žádný přestupek, ale nepřijel jsem do Japonska, abych se potloukal v oblasti bezpečné pro gaijiny - mohl jsem to udělat zpět v Bostonu zdarma. A obávám se, že vzpomínka na Ainu nepomáhá - nenechal jsem náladu na invaze jakéhokoli druhu. I když jsem stejně vetřelec jako kdokoli jiný.

Lekce zde může být, že pokud přijedete do Niseka, zkuste nejdříve navštívit Ainu.

Na jaře dorazí Shinkansen na Hokkaido as ním i budoucnost. Možná, jak někteří předpovídají, se nic opravdu nezmění a města jako Shiraoi budou i nadále chřadnout a jejich mladí lidé budou hromadně prchat do Sapporu, Tokia a dále. Budoucností bude pravděpodobně vyhláška o invazi Niseko na celém ostrově. Mám podezření, že existují lidé, kteří by rádi viděli, aby se něco takového stalo. Tvrdili, že lepší Niseko než mrtvola jako Shiraoi.

Když uvažuji o možné budoucnosti, myslím na hokkaidského vlka, který už vyhynul, a myslím na hokkaidského medvěda v jeho kleci, a myslím na lišku hokkaido, kterou jsem viděl na cestě a který na nás hleděl, jako bychom nebyli nic. „Galette Complete“, snídaňový pokrm v Niseko Supply Co. Takashi Yasumura

Myslím na Takahashiho s vločkami ve vlasech.

A samozřejmě myslím na Ainu.

Co přinese budoucnost Hokkaido? Vlk, medvěd, liška? Vím, co chci, a vím, čeho se bojím, ale z budoucnosti chybně citovat Thomase Manna: Nemohu vědět a vy mi to nemůžete říct.

Nechť budoucnost přinese to, co bude; prozatím se budu držet Sappora, s jeho napodobeninou na smrt a jeho legendárními rameny. A budu se držet hokkaida ze sněhové země, nejen proto, že je pravdivé a krásné a vzácné, ale také proto, že se jednoho dne možná setkáme já a nějaká verze toho titanského medvěda, kterého jsem viděl na letišti. Doufejme, že se mě nepokusí sníst.

Po další kávě v Niseko Supply Co. říkám dívkám, že? La Bachatera požádá o účet, než dopovím.

Říkáme Ohtaka a máme štěstí, že je na den volný, takže nás nabere a to je pro Niseka vše. Náš výlet zakončíme tam, kde většina lidí zamíří napřed ze Sapporu: do Otaru se slavným sklem a malebným kanálem. Historický přístav, který přežívá na jednodenních turistech ze Sapporu, ale v noci se promění v další mrtvolu.

Přijedeme v noci.

Ale to je ještě v budoucnosti. V současnosti máme před sebou hodně cesty. Stále mám naději na jednoho posledního medvěda.

Vracíme se zpět do Snow Country. Ohtaka nám vypráví o svém působení v silách sebeobrany a o svých dvou synech, oba, předvídatelně, v Sapporu. La Bachatera překládá šťastně a paní Marvel má plné ruce práce s částí Otaru v našem průvodci. Mount Tengu. Herring Mansion. Muzeum Music Box. Nemohu zabránit tomu, abych se otočil, abych zahlédl poslední pohled na Mount Yotei, o kterém Ainu věřili, že je prvním místem vytvořeným v našem světě. Chcete-li to vidět v tom světle, proti té modré obloze, téměř vám vezme srdce.

A pak také zmizí.

Video: Jak se sbalit na zimní cestování

Podrobnosti: Co dělat na Hokkaidu

Dostávat se tam

Dokud nepřijede vlak s kulkami, je ostrov nejsnadněji dostupný letecky přes letiště New Chitose. Chcete-li se dostat do Niseka, naskočte na kyvadlový autobus z letiště na tříhodinovou jízdu na západ.

Hotely

Cross Hotel Sapporo: Kousek od hodinové věže Sapporo, tato výšková budova nabízí úžasný výhled na město. Sapporo; crosshotel.com ; Zdvojnásobuje se od 133 $.

Kimamaya od Odina: Útulný hostinec s devíti pokoji s pokoji v západním stylu a lázněmi vybavenými vany. Niseko; kimamaya.com ; Zdvojnásobuje se od 252 $ .

Restaurace

Bang Bang: Milovaná izakaya známá svými špízy z grilované makrely a kuřecího srdce. 188-24 Yamada Kutchan, Abuta-gun, Niseko; 81-136-22- 4292; špejle od 2 $.

Bar Gyu +: Vstupte do této oázy dveřmi chladničky a po dni stráveném na svazích se chyťte. Niseko; gyubar.com .

Stodola: V bistru Kimamaya by Odin (vpravo) je autentické francouzské menu a skleněná stěna představující zasněžený terén. Niseko; nisekobarn.com ; Vstupy 14–28 $.

Marusan Tei: Nejlepší místo pro donburi z mořských plodů poblíž trhu Curb Market. 20-1-2 Nishi Kita 12 Jo, Sapporo; 81-11-215-5655; Vstupy od 15 do 28 $.

Zelená farma Café: Uvolněné místo pro kávu, čaj a kousnutí z farmy na stůl. 167-6 Yamada Kutchan, Abuta-gun, Niseko; 81-136-23-3354; Entrées $ 8– $ 13.

Itadakimasu: Centrálně umístěná restaurace, která se specializuje na grilování Džingischána, grilované jehněčí jídlo. 5-1-6 Minami 5 Jo Nishi, Sapporo; 81-11-552-4029; nastavit nabídky od 10 $.

Vyhlídková kavárna: Tato lesem těžká kavárna na vrcholu Mount Niseko Annupuri je přístupná pouze pomocí gondoly a má neuvěřitelné výhledy. Niseko; niseko-village.com ; Občerstvení 4–17 $.

Niseko Supply Co .: V této zrekonstruované pekárně popíjejte šampaňské a okusujte čerstvé palačinky a galety. Niseko; thenisekosupplycompany.com ; Placičky 10–15 $.

Prativo: Restaurace a mléčná farma se skvělým vegetariánským bufetem a zmrzlinou. Niseko; milk-kobo.com ; Oběd formou bufetu 13 $.

Činnosti

Muzeum moderního umění Hokkaido: Nejlepší místo, kde můžete vidět umění ostrova, stejně jako rozsáhlou sbírku mezinárodních skláren. dokyoi.pref.hokkaido.lg.jp .

Mezinárodní muzeum umění Miyanomori: Tato deset let stará instituce má silnou sbírku současného umění, včetně několika děl Christo a Jeanne-Claude. Sapporo; miyanomori-art.jp .

Muzeum piva Sapporo a pivní zahrada: Jediné muzeum piva v zemi sídlí ve 125leté budově z červených cihel, která byla kdysi továrnou na Sapporo Sugar Company. 9-1-1, North 7 Jo, Higashi-ku, Sapporo; 81-11-484-1876.